Bubácký manifest

Mediální bubáci pro všední den

motto:

Role médií ve společnosti bývá spojována s nejrůznějšími nadějemi a obavami - s nadějemi namnoze nesplnitelnými a obavami naopak začasté zbytečnými. "Bubácké" večery mají napomoci zbavit se marných iluzí (pokud ještě zbyly), ale také přestat dělat z médií každodenní bubáky…

Žijeme ve společnosti, jež směle snese označení "mediálně saturovaná". Nejrůznější masová i nemasová média kolem nás vytvářejí prostředí, které je pro náš život velmi důležité, ať se nám to zamlouvá, nebo ne. Má‑li se člověk v tomto prostředí orientovat, má‑li se v něm svobodně a bezpečně pohybovat, musí se tomuto prostředí snažit porozumět. Nezbývá mu, než naučit se vyhodnocovat podněty, které k němu z médií přicházejí, ať už se jedná o žurnalistické sdělení (zpravodajství), komerční sdělení (reklama) či jakákoli jiná sdělení (např. zábava), musí si osvojit schopnost, jak s odstupem a nadhledem obsah médií "číst" a jak s nimi nakládat. Musí se ostatně učit chápat i sám sebe ve vztahu k médiím - vnímat, co a jak na něj působí, co ho skutečně obohacuje, a co v něm naopak pouze vytváří zdání obohacení, byť jde ve skutečnosti o kýč (ať politický, informační či estetický).

Poprvé v dějinách má člověk v civilizovaném světě tolik možností, jak z různých zdrojů získávat informace, vzdělávat se a bavit. Média, ať chceme či nechceme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, poznamenávají svým způsobem všechny sféry naší společenské i individuální existence.

Tu však se v našem vztahu k médiím objevuje paradox: Jsme vybaveni návody, jak zacházet s nejrůznějšími prostředky a nástroji, s nimiž přicházíme do styku, ale "žít s médii" se systematicky - alespoň v českém prostředí - neučíme. Vůči každodennímu agresivnímu a nepřetržitému působení médií v různých jejich podobách a projevech na každého z nás téměř naprosto chybí systematické pěstování obecné mediální gramotnosti, způsobilosti rozumět médiím a povaze jejich obrovské moci. Mediální osvěta a výchova ke schopnosti analýzy fungování médií jsou dnes v řadě zemí samozřejmým předpokladem existence člověka v informační společnosti, podobně jako znalost pravidel silničního provozu v soudobé civilizaci. "V každém oboru je totiž víc a víc informací předáváno elektronickými médii, takže otázka interpretace těchto sdělení bude mít záhy stejný význam, jaký má dnes v osnovách čtení", řekl britský autor L. Masterman.

Jsme hluboce přesvědčeni, že málo rozvinutou diskusí o médiích a jejich politizací, pakliže se někde objeví, faktickou neexistencí mediální kritiky a mediální výchovy poskytuje česká společnost sama sobě medvědí službu. Doufáme, že tato situace se postupem času mění a že se již dnes "blýská na lepší časy". Zájem veřejnosti o mediální problematiku potvrzuje nejen rostoucí počet odborných diskusí a seminářů nebo prosazení její výuky na některých středních a vysokých školách, ale i ohlas řady televizních pořadů a cyklů s tématem médií (např. dokumenty BBC Umíme změnit vaše myšlení, Moc a síla obrazovky a Nekonečné příběhy, americký Život s televizí a Televizní exploze či naposled náš Lesk a bída země české).

Chceme proto i my přispět k rozvoji "umění žít s médii" kvalitně a plnohodnotně. Vycházíme z předpokladu, že média představují pro současné společnosti obrovskou výzvu - mohou být užitečným, samostatným a nepostradatelným pomocníkem, ale v praxi jsou daleko častěji svévolným, omezeným a zaslepeným pánem. Nevyčítáme to médiím. Mohou za to největším dílem naše vlastní nepoučenost, naše iluze, naše naivita, naše ignorance. Nechápajíce zákonitosti médií, stáváme se v soužití s nimi slabým, submisivním partnerem. Naše nespokojenost z tohoto nerovného stavu vyvolává často až pocity strachu, obav z moci a síly médií, děsu z jejich všudypřítomnosti, nezvládnutelnosti, povrchnosti.

Rozhodli jsme se proto založit tradici večerů, v nichž se o médiích a jednotlivých aspektech jejich fungování a chování dohadujeme. Nazvali jsme svůj projekt Mediální bubáci pro všední den, osloveni tím, jak spisovatel Karel Michal dokázal ve svých skutečných Bubácích pro všední den do příběhů s bílou paní, mrtvou kočkou či plivníkem vtělit tužby, strachy, obavy a frustrace nás, lidí. Víme, že lehkosti a čistoty jeho příběhů nemůžeme dosáhnout, nabídl nám však perspektivu, jak se na náš vztah k médiím dívat. Systematicky a na základě promyšleného programu zkoumáme ve svobodných veřejných diskusích fungování a účinky médií a zároveň hledáme obecněji využitelný model výchovy k mediální gramotnosti (a v konečném důsledku i k vyššímu stupni občanství).

Jan Jirák
Jiří Pittermann
Pavel Koutecký
Michaela Stoilova Jarmila Poláková

MEDIÁLNÍ
BUBÁCI